Vydal jsem se do Země obrů. Titány a draky jsem ignoroval, protože na mně byli v tomto počtu příliš silní. Obešel jsem je a podél jižní pláže došel ke kolonii Zod. Mezitím jsem čtyřikrát (maximum) vyčaroval Armageddon, čímž jsem zabil nejslabší devily, středně silní byli na pokraji smrti a ti nejsilnější, kapitáni, měli asi tak třetinu. Bít je zblízka byla sebevražda, protože jediný meteoritský déšť mě byl schopen sundat ze 100 na 0. Vytáhl jsem tedy na zkoušku blaster. Nikdy jsem je nepoužíval. Jsou slabé, nevztahuje se na ně Heroism a přeci jen, než se k nim dostanu, mé postavy už dávno mají kupu bodů v jiných zbraních. Ale což, vyměnil jsem řemdih za pistoli a po ďáblech střílel. Nic moc jsem jim tím, podle očekávání, nedělal. A pak jsem si řek: Jak to bude vypadat, když si dám Haste? No... asi jako vesmírná bitva ve Hvězdné Bráně.



Přijde vám tohle v pořádku? Kadence tak 10 ran za sekundu. Na obrázku jich jde vidět asi 7, protože střelba byla přerušena stiskem tlačítka pro screenshot. Zdravého draka jsem byl schopný zabít za nějakých deset sekund, stačilo stát na místě a držet prst na áčku. Spolu s armageddonem pak bylo snadné se prosekat skrze zástupy namachrovaných příšer jednak ke kolonii Zod, jednak k dračí jeskyni. Ach, Zod. Tu lokaci nesnáším. Tentokrát jsem ji ovšem prosvištěl tak rychle, že když jsem ji prošel skrz naskrz, byl jsem zmaten, že nikde nevidím nějaký další tunel. Že jsem zabil Xenofexe jsem si musel ověřit nahráním předchozího savu (příhodně zrovna během bitvy s ním).

Následně jsem vyzabíjel obě dračí jeskyně, sebral dračí vejce pro úkol na povýšení arcidruida na warlocka. Přijde mi šílené, jak těžký povyšovací quest druidi mají. Zatímco povolání jako rytíř může mít splněno někdy kolem 20. úrovně, druid si musí počkat na závěr hry, pokud nechce prostě jen použít neviditelnost a projít jak tunely do Eofolu (ucpané behemoty... hodně štěstí), tak kolem všech těch draků a titánů v zemi obrů.

Ale zpět k tématu. Sebral jsem tedy vejce a vrátil se do Nighonu. Většinou v tunelech pod Stone City šíleně bloudím a proklínám je. Každou cestu si dlouze rozmyslím. Tentokrát jsem se koukl na mapu, během pěti sekund našel cestu a tu taky neomylně použil. Vylezl jsem v Nighonu, odevzdal quest a řekl jsem si, že bych mohl ještě trochu poexpit na místních potvorách. Takže Armageddon krát 4 a půlka monster byla fuč. Z Roců zbyli jen ti nejsilnější, Thunderbirdi, z Hyder přežily 2. i 3. úrovně, ale jen tak tak. Z Warlocků toho taky moc nezbylo. Každopádně polovinu práce za mě odvedl Pain reflection.



Když už jsem tam byl, vlezl jsem do Bludiště. V nedaleké studně jsem si obnovil manu, kterou jsem velmi rychle vyplýtval nadměrným užíváním Shrapmetalu, jenž způsoboval zranění 42-222. Krát devět. Tudíž pokud jsem neměl smůlu, kontaktní shrapmetal zabil Minotaur lorda tuteď (mají, chudáci, jen 860 HP).V podstatě nechtěně jsem sebral něčí urnu, takže další quest navíc.



Vše jsem odevzdal a připravil se na závěr hry. Vycvičil jsem se, pozor, na 107. úroveň, což je asi 40 úrovní nad mým průměrem, když hraju za plnou družinu. Dorazil jsem na Lincolna a... umřel. Ti zatracení droidi ze mě během chvilky dokázali udělat řešeto. I kdybych chtěl, buglá haste-blasterová taktika by mi nepomohla. Šoupl jsem tedy všechny zbývající skillpointy do dark magic a ty prevíty zabíjel kontaktním shrapmetalem.


+18 Dark magic z pláště.

Dalo mi to pěkně zabrat, ale nakonec se povedlo a já dokázal něco, v co jsem před těmi dvěma lety na začátku hry ani nevěřil. Byl to parádní zážitek a už se těším, až pořádně rozjedu toho solo paladina. To už však na neoficiálním patchi 2.0 od GrayFace.

Toulal jsem se světem a vybíjel všechna monstra, na která jsem narazil. Užíval jsem si síly temné magie a rychle likvidoval celé lokace.



Mezitím jsem přišel o disk s hrami. Na nový disk jsem pak hru neinstaloval z originálního Level CD, ale z GOGu. Na první pohled se změnila grafika. Dokonce mi to přehrálo i úvodní videa. Terén vypadal jinak než předtím, vyhlazeně, ovšem monstra přišla o syté barevné rozlišení podle kategorie, místo toho byla spíše celoplošně přebarvena (tint). Skočil jsem do setupu a zjistil, že mám odemčenu hardwarovou akceleraci (kdysi jsem si ji vybrat nemohl).



Až po chvilce mi došlo, že mi hraje hudba. A to je cool! Doteď jsem si ji pouštěl ve smyčce z winampu. Lepší než nic, ale přeci jen to není ono, když na zasněžených kopcích Tatalie hraje napínavý soundtrack pro jeskyně a dungeony. Po chvíli hraní jsem usoudil, že tahle hardwarová akcelerace je horší než ta softwarová, na kterou jsem byl i zvyklý, tak jsem to přepnul zpět.


Vlevo software, vpravo hardware.

Od minula jsem trochu vylepšil Mace skill - měl jsem v něm 20 bodů. Řekl jsem si, že to půjdu zkusit. Dovláčel jsem se do Celeste a plně nabuffovaný se utkal s Robertem. Nějakou dobu jsem se držel, ale ten parchant se pořád léčil. Nepovedlo se mi ho stáhnout pod 90%. Vydal jsem se tedy opět na cestu skrz naskrz Antagarichem, pobil pár trollů a tak. Měl jsem dost nevyužitých skillpointů a mohl se vycvičit o 2 úrovně. Řekl jsem si, že teda půjdu tou cestou, že vyženu Mace skill do takových výšin, že ho prostě dříve či později utluču. Ta výšina nakonec byla konkrétně číslo 26. Bless, Heroism, Pain Reflection, Haste lektvar a zběsilé mačkání áčka. Robert Moudrý konečně, po opravdu dlouhé době, padl.



Byly časy, kdy jsem se chtěl snížit k použití save editoru. Byly časy, kdy jsem se chtěl snížit k šílenému exploitu studny přání v Zemi obrů. Byly časy, kdy jsem to chtěl vzdát. Nakonec se to ale povedlo a o to větší radost z toho mám. Teď už vím, že až to budu hrát za osamoceného paladina, zabít Tolbertiho bude hračka. Ale nejprve musím dokončit tuhle hru. Zbývá pobít pár ďáblů v čele s Xenofexem a pak hurá na Lincolna.

Vybil jsem většinu nepřátel v Celeste, včetně Lady Carmine, čímž jsem splnil úkol na povýšení zloděje na asasína. Následně jsem vstoupil do chrámu světla, kde mě čekala spousta tuhých bojů s anděly a archanděly. Musel jsem je mlátit přes roh, neboť to můj trpaslík prostě nezvládal, zvlášť, když mi dispellovali heroism, regeneration a pain reflection - základní podpůrná kouzla, bez kterých je priest prostě jen chodící lékárnička. Zdejší hádanka mi dala pořádně zabrat, protože jsem nevěděl (nepamatoval si), že po zasunutí příslušných dlaždic na jejich místo musím seskočit dolů a kliknout na oltář. Takže jsem furt chodil dokolečka a zkoušel různé kombinace, dokud jsem to nevzdal a nekoukl se na net. Hned první má kombinace byla správná, grrr.

Můj třetí úkol v Celeste byl projít Walls of Mist a najít v nich lich jars. Samozřejmě se mi po získání východního a centrálního klíče bugly páčky v západní části – nereagovaly na žádnou kombinaci. Zkusil jsem hru nahrát, zkusil jsem znovu vstoupit do lokace a resetovat ji, ale ani tak to nepomohlo. Dokonce jsem zkusil ten trik s postavením se ke zdi, uložením hry a jejím načtení s držením šipky vpřed. Sice si mi tím na mapě ta místnost ukázala, ale nedostal jsem se do ní, protože stěna mezi námi byla příliš široká. Když selhalo vše, snížil jsem se k tomu, že jsem si klíč do inventáře přidal přes save editor. Otevřel jsem dveře, vstoupil do tajné místnosti, otevřel bednu... a nic v ní nenašel. Lich jars tam nebyly. Vzpomněl jsem si, že jsem někdy četl o tom, že se to často buguje, pokud hráč nejdřív odevzdá soul jars získané v Thunderfist mountain. Zkusil jsem si lich jars přidat přes save editor, ale buď jsem si přidal nesprávný/nesprávné předmět/y, nebo v databázi prostě lich jars nejsou. Smůla, přišel jsem o úkol na povýšení wizarda na licha, respektive o pár tisíc XP.

Vrátil jsem se do zemí zla. V Deyji odevzdal asasínský úkol, v Pit jsem vstoupil do chrámu temnoty. Jako první věc jsem klikl na oltář, ale nic se nestalo. Hm, asi jsem si to spletl s chrámem měsíce na Evermornu. No nic, vstoupil jsem do nitra chrámu, což vyvolalo nepřátelskou reakci od místních strážců. Všechny jsem je pobil a pak jsem v chrámu chvilku bloudil. Nakonec jsem zkusil znovu kliknout na oltář ve vstupní hale, tentokrát se ovšem odsunul a já si vzal druhou půlku klíče. Odevzdal jsem úkol, vycvičil se o několik úrovní a zaběhl si do školy temné magie. Konečně tam byl shrapmetal! A byl tam dokonce souldrinker, nejlepší kouzlo temné magie. Po porovnání těchto dvou kouzel jsem zjistil, že souldrinker se vyplatí vždy, pokud je nepřátel více než jeden, což je téměř vždycky. Takže si shrapmetal moc neužiju.



Skočil jsem do Celeste zabít Roberta Moudrého a zjistil jsem, že je odolný vůči magii a když útočím palicí, nemám dost silné poškození a všechno si vyléčí. Průser. Jako jednu z mála šancí jsem viděl získat schopnost používat blastery, naházet do nich všechny skill pointy (opět už přes 200) a zkusit ho zrubat takto. Vypravil jsem se tedy na dlouhatánskou cestu do Barrow Downs – Stone City – Nighonské tunely – tunely do Eofolu. Opět jsem narazil na Behemoty. Hrozně silné bestie, které ovšem v úzkých tunelech trpěly kvůli své velikosti. Nejmíň půlku behemotů jsem zabil tak, že se blokli v nějaké úzké uličce a já je umlátil z bezpečné vzdálenosti. Kde to nešlo, nastoupil shrinking ray nebo souldrinker. Za pomoci haste lektvaru to šlo jako po másle.



Dorazil jsem do země obrů a zjistil jsem, že Archibald mi pouze dá blaster, už mě ale nenaučí skill na jeho používání. Ten se přeci získává právě za ten úkol, který nemůžu splnit! Sodoma gomora. Save editor sebou netrpělivě šoupe, ale prozatím na něj kašlu, musí být i jiná cesta.

Tak reset se nakonec nekonal, nevadí. Oběhl jsem učitele a mohl se těšit z kouzla Dragon Breath, které v tu chvíli způsobovalo zranění mezi 36 a 900 hp. Feast or famine, ale co už. Toxic cloud měl sílu 61 až 385. Při porovnání ceny many 50 versus 15 vycházel proti jednotlivým cílům statisticky lépe toxic cloud. To vše se změní, až konečně seženu Shrapmetal, který za 30 many způsobí zranění 378 – 1998. K tomu shrinking ray, který z minotaurů udělá miniatury.

Tak ale teď zpět do práce. Směr Tularean Forest a zdejší Clankerova laboratoř. Golemy jsem likvidoval magií, aby neměli možnost mi rozbít vybavení, beholdeři mi nic nedělali díky protection from magic. Gogové ani magogové mi nic nedělají už hodně dlouho. Vybrakoval jsem to tam pořádně. V jedné bedně se dokonce zjevila relikvie. A zrovna řemdih, zbraň pro mého trpaslíka! Ne, sorry, musel bych kráčet cestou světla. Smůla. Prodám ji za pár tisíc nějakému dobrákovi, třeba obchodníkovi v Celeste.



Justice skončila za patnáct táců v Harmondale. Prodal jsem i zbytek kořisti a vypravil se na cestu. Nejprve jsem myslel, že půjdu do Nighonu, ale pak jsem si řek, se si udělám výlet do Bracady. Čtyřikrát jsem vyčaroval Armagedon a v celé celičké lokaci zůstali živí už pouze zlatí golemové. Důležité pro mě ovšem byla smrt griffinů, které mám za úkol všechny pobít a to v Bracadě i Erathii. Erathii si ale nechám na později. Směr Stone City. V Barrow Downs jsem si opět pohrál s Armagedonem. Moc XP z toho ovšem nekáplo.

Tunely jsem prošel velmi rychle. Ani jsem je pořádně nevyčistil, protože z těch potvor už nebylo mnoho XP. Po příchodu do Thunderfist mountains jsem se omylem zabil vlastním dechem (dračím). Od té doby jsem ve vybíjení pokračoval hezky zblízka. Prvním východem jsem vyšel do Nighonu, kde jsem se konečně mohl vytrénovat v learningu na mastera. Teď budu dostávat už o 75 % více zkušeností (NPCčka mi přidávají 15 bodů do learningu). Přitom jsem vzal úkol na povýšení druida. Vrátil jsem se do hor, abych v nich našel nádoby s dušemi pro mé přátele v Pekle.


Miniataura. Mini taur. Taurus minimus. Ok, ok, už jdu...

Zabíjet warlocky nebylo úplně snadné, pokud se seskupili(y). Naštěstí jsem měl v záloze Reanimate, takže když jsem jednoho složil, posloužil jako živý štít a pak to již bylo snadné. Sebral jsem potřebný předmět a odešel pryč. Nastal čas odevzdat úkoly. Byly celkem dva, ale třetí na sebe nenechal dlouho čekat. Dorazil jsem do Erathie. Trpaslík byl šílený. Přivolal Armagedon. Nikdo neměl námitky. V Deyji jsem pak ovšem zjistil, že to nestačilo. Někde ještě jsou nějací gryfové, krucinálhergot. No nic. V Pitu jsem odevzdal tedy jen dva úkoly a odešel se vytrénovat. Mezitím jsem mohl použít džínské lampy pro dalších 32 skill pointů. Byl jsem na 63. úrovni. Na konci hry mí hrdinové mají obvykle úroveň 69. Čekala mě ještě spousta nepřátel, spousta nevyklizených dungeonů, ale i tak bych čekal, že těch XP bude víc.

Vypravil jsem se do Celeste a začal ho vybíjet. Mám zde tři úkoly. Sebrat soul jars ve Walls of Mist, zabít kohosi an povýšení na assassina a sebrat dlaždici z chrámu. Čarodějové většinou padli na jeden toxic cloud. Andělé se ukázali být trochu silnější, hlavně ve větším počtu. Taky se ukázali pěkně výnosní, jen kdyby jejich mrtvoly pořád nepropadávaly z města ven. V tom jsem si uvědomil, že zatímco jsem byl v Pitu, nekoukl jsem se do obchodu, jestli už mají k mání shrapmetal. No nic, tak zas někdy.

Je to už nějaká doba, co mezi lokacemi chodím bez jídla. Stále využívám pěší chůzi, jen jsem přišel na to, že to vlastně nic nedělá. Dorazím zesláblý, ale to hned vyléčím kouzlem cure weakness. Stojí mě to jeden bod many, který se mi záhy zregeneruje zpět díky magické helmě. Tak tedy směr Tatalia! V domku lorda Markhama bylo těsno, ale když jsem na ty silné bojovníky dal charm, hned to bylo lepší. Champion of the Sword, třetí úroveň těchto rytířů, jsem ovšem nebyl schopný porazit. Byl jen jediný. Dostal charm, vybrakoval jsem pokoje i s vázou a odešel ven. Opět jsem pobil trolly v celé Tatalii, káply z toho další dvě úrovně. Zkusil jsem Wine Cellar, ale duchové mi dávali IK (knock out), takže jsem to dal opět k ledu.

Vrátil jsem se do Erathie odevzdat úkol na povýšení zloděje. Poté jsem zamířil do hradu, ze kterého jsem měl unést Alici Hargreaves. Po tomto skutku by se ze mě stal skutečný záporák. Rytíři byli hodně tuzí, dokázal jsem porazit jen jednoho najednou a musel jsem si pomáhat Charmem a různými foul play. Trochu jsem hrad odlehčil od zlata a staty posilujících barelů a nakonec našel i Alici. Trochu kopala, ale nakonec jsem ji dovedl za panem Setagem do Deyji. Prošel jsem si celou lokaci, abych posbíral lampy a truhly, sebral jsem úkol na povýšení lupiče, zjistil, že je na mě moc obtížný, a odešel do Pitu. Vycvičil jsem se na 52. úroveň. Ze zvědavosti jsem se koukl, jakou úroveň by měly ty mé 3 mrtvolky, co s sebou tahám od začátku hry. Jen 30.

Chtěl jsem vejít do Breeding zone, ale všiml jsem si, že mám opět rozbitou kuši. Už potřetí. V pitu by mi ji opravili za 12 tisíc zlatých, což pro mě bylo neúnosné, ačkoliv jsem se v penězích topil. Odskočil jsem si tedy do Harmondale, kde mi to kovář opravil za necelých 6 tisíc. Zajímavé zjištění: pokud postava pět dní nejí, čekání (ne odpočinek) začne ubírat životy. Pokud je asi sedm nebo osm dní bez jídla, přijde insanity. Vtipné. Tak přeci jen to k něčemu je. Ale i tak nic moc. Místo pěti jídel za cestu můžu vysolit jedno jídlo za odpočinek po příchodu do lokace. Dalším zjištěním je, že bedna s podkovami v patře stájí v Harmondale je přístupná i bez kouzel. Stačí zvednout kameru a jde na ni dosáhnout. Vtipné.



Konečně jsem se odhodlal vejít do Breeding zone. Ohniví elementálové a gogové byli naprosto triviální, skoro nic mi nedělali. Na druhou stranu Behemoti, kteří v poslední pasáži rádi blokovali celé chodby, mě zabíjeli jedna radost. K mé úlevě se mi to ale nakonec projít podařilo. Vypravil jsem se do hradu za Archibaldem. Po kliknutí na trůnní sál mě ale za mé hrozné činy vhodili na jeden rok do žaláře. Trochu patetické, vždyť jsem ty pokuty nasbíral na zabíjení nepřátel Deyji. Ale co už, další reset světa pro mne. Konečně jsem se mohl naučit Dark magic. Nejdřív jsem se vytrénoval na další úroveň, poté jsem rozdělil svých 304 skill pointů, tedy tolik, kolik jsem mohl.



Teď musím udělat otočku Deyja – Pit – Deyja, abych si skill vycvičil na grandmastera. Nejspíš bych teď už neměl dále investovat body do dark magic, ale šetřit si je na blaster. Ještě potkám spoustu nepřátel, co mají imunitu na dark magic nebo vysávají manu.