Vydal jsem se do Země obrů. Titány a draky jsem ignoroval, protože na mně byli v tomto počtu příliš silní. Obešel jsem je a podél jižní pláže došel ke kolonii Zod. Mezitím jsem čtyřikrát (maximum) vyčaroval Armageddon, čímž jsem zabil nejslabší devily, středně silní byli na pokraji smrti a ti nejsilnější, kapitáni, měli asi tak třetinu. Bít je zblízka byla sebevražda, protože jediný meteoritský déšť mě byl schopen sundat ze 100 na 0. Vytáhl jsem tedy na zkoušku blaster. Nikdy jsem je nepoužíval. Jsou slabé, nevztahuje se na ně Heroism a přeci jen, než se k nim dostanu, mé postavy už dávno mají kupu bodů v jiných zbraních. Ale což, vyměnil jsem řemdih za pistoli a po ďáblech střílel. Nic moc jsem jim tím, podle očekávání, nedělal. A pak jsem si řek: Jak to bude vypadat, když si dám Haste? No... asi jako vesmírná bitva ve Hvězdné Bráně.



Přijde vám tohle v pořádku? Kadence tak 10 ran za sekundu. Na obrázku jich jde vidět asi 7, protože střelba byla přerušena stiskem tlačítka pro screenshot. Zdravého draka jsem byl schopný zabít za nějakých deset sekund, stačilo stát na místě a držet prst na áčku. Spolu s armageddonem pak bylo snadné se prosekat skrze zástupy namachrovaných příšer jednak ke kolonii Zod, jednak k dračí jeskyni. Ach, Zod. Tu lokaci nesnáším. Tentokrát jsem ji ovšem prosvištěl tak rychle, že když jsem ji prošel skrz naskrz, byl jsem zmaten, že nikde nevidím nějaký další tunel. Že jsem zabil Xenofexe jsem si musel ověřit nahráním předchozího savu (příhodně zrovna během bitvy s ním).

Následně jsem vyzabíjel obě dračí jeskyně, sebral dračí vejce pro úkol na povýšení arcidruida na warlocka. Přijde mi šílené, jak těžký povyšovací quest druidi mají. Zatímco povolání jako rytíř může mít splněno někdy kolem 20. úrovně, druid si musí počkat na závěr hry, pokud nechce prostě jen použít neviditelnost a projít jak tunely do Eofolu (ucpané behemoty... hodně štěstí), tak kolem všech těch draků a titánů v zemi obrů.

Ale zpět k tématu. Sebral jsem tedy vejce a vrátil se do Nighonu. Většinou v tunelech pod Stone City šíleně bloudím a proklínám je. Každou cestu si dlouze rozmyslím. Tentokrát jsem se koukl na mapu, během pěti sekund našel cestu a tu taky neomylně použil. Vylezl jsem v Nighonu, odevzdal quest a řekl jsem si, že bych mohl ještě trochu poexpit na místních potvorách. Takže Armageddon krát 4 a půlka monster byla fuč. Z Roců zbyli jen ti nejsilnější, Thunderbirdi, z Hyder přežily 2. i 3. úrovně, ale jen tak tak. Z Warlocků toho taky moc nezbylo. Každopádně polovinu práce za mě odvedl Pain reflection.



Když už jsem tam byl, vlezl jsem do Bludiště. V nedaleké studně jsem si obnovil manu, kterou jsem velmi rychle vyplýtval nadměrným užíváním Shrapmetalu, jenž způsoboval zranění 42-222. Krát devět. Tudíž pokud jsem neměl smůlu, kontaktní shrapmetal zabil Minotaur lorda tuteď (mají, chudáci, jen 860 HP).V podstatě nechtěně jsem sebral něčí urnu, takže další quest navíc.



Vše jsem odevzdal a připravil se na závěr hry. Vycvičil jsem se, pozor, na 107. úroveň, což je asi 40 úrovní nad mým průměrem, když hraju za plnou družinu. Dorazil jsem na Lincolna a... umřel. Ti zatracení droidi ze mě během chvilky dokázali udělat řešeto. I kdybych chtěl, buglá haste-blasterová taktika by mi nepomohla. Šoupl jsem tedy všechny zbývající skillpointy do dark magic a ty prevíty zabíjel kontaktním shrapmetalem.


+18 Dark magic z pláště.

Dalo mi to pěkně zabrat, ale nakonec se povedlo a já dokázal něco, v co jsem před těmi dvěma lety na začátku hry ani nevěřil. Byl to parádní zážitek a už se těším, až pořádně rozjedu toho solo paladina. To už však na neoficiálním patchi 2.0 od GrayFace.