Při návratu do Harmondale jsem cestou vyzabíjel všechny gobliny – jsou zpět! A to znamená, že na mě čekají další podkovy. Odevzdal jsem lucernu a pokračoval jsem do Erathie, kde jsem posbíral podkovy a vyučil se na spirit master. Konečně ten bless chvilku vydrží. Nicméně to byla jen mezizastávka na cestě do Bracady, kde jsem šel pobít a uvěznit medúzy v trpasličích dolech. To šlo rychle od ruky a než bys řekl Eyjafjallajókul, už jsem byl v Avlee úkol odevzdat. Když už jsem tam byl, pobil jsem zdejší wyverny. Nepříjemné byly Ancient Wyvern, které mají nějaký speciální útok, který způsobí KO a neochrání před tím protection from magic. Proto jsem jich spoustu zabil nalákáním do města, kde se zaměřily na stráže. Ostatní jsem ubil zblízka s trochou štěstí a trochou načítání.



Poté jsem navštívil Evenmorn isles, které jsem kompletně vyzabíjel. Navštívil jsem zdejší stonehenge, který mi zbýval jako poslední, abych mohl splnit úkol na povýšení druida. Škoda, že jsem neměl úkol na znesvěcení oltáře v chrámu noci. Budu se tu muset později vrátit.
Udělal jsem kolečko za podkovami, ale respawnutých jich bylo jen málo. Odcestoval jsem tedy do Bracady a povýšil se na 42. úroveň. Zvýšil jsem mace na 20 a skillpointy byly fuč.

Vzal jsem úkol na znesvěcení chrámu na Evenmorn Isle a šel ho okamžitě splnit. Loď v Bracadě tam zrovna plula, takže celá záležitost byla asi na dvě minuty. Z Evenmornu loď plula do Tatalie, kde jsem našel podkovy – a trolly. Tak jsem je šel opět vyzabíjet. Do rány se mi bohužel připletli i nějací lučištníci. Trollové jsou očividně imunní na paralýzu, protože se mi nepodařilo zmrazit ani jednoho.


Gaze into the abyss... and you will get a mace in your face!
Takoví rocové z Nighonu, kam jsem se posléze vypravil, imunní nejsou. Stejně tak jako minotauři či beholdeři. Díky bohu, jinak bych dostával hroznou čočku. Takhle některé souboje probíhaly tak, že nepřítel dostal prvním zásahem paralýzu a ani jednou na mě nezaútočil. Pobil jsem pár nepřátel v Nighonu ve snaze najít labyrint, ale nepovedlo se mi to. Asi bych musel projít přes hydry, což se mi nechtělo, protože mi dávaly slušné rány. Tak jsem aspoň vybil většinu roců a vydal se zase zpět do tunelů.


Potíže? Já? Buďte bez obav, paní Saskie!
Tam na mě čekaly ostatky krále Zokara. Vyzvedl jsem je a zamířil do Barrow Downs, abych úkol dokončil. To se mi povedlo s notnou dávkou bloudění cestou tam i zpět. Jednou si tu cestu konečně zapíšu! Nebo se podívám na internet.

3. část